• do 3 let hlásky: a, o, u, i, e, p, b, m, t, h, k,
• mezi 3 a 4 rokem hlásky: au, ou, f, v, j, d ,n, g, ch, začíná se vyvíjet hláska l,
• po 4 roce hlásky ť, ď, ň,
• po 5 roce hlásku l , sykavky c, s, z, č, š, ž až na jejich občasné záměny. V tomto období se začínají objevovat hlásky r, ř. Správnou výslovnost hlásek r a ř dosahuje většina dětí nejpozději do 7 roku života.
• Vývoj výslovnosti sykavek, zejména c, s, z, může probíhat pomaleji (až do 6,5 let), jestliže dítě nemá např. dobrou schopnost sluchového rozlišování hlásek (tzv. fonematického sluchu), a pokud u dítěte není dobrá pohyblivost jazyka, může se i výslovnost hlásek l, r, ř vyvíjet až v pozdějším věku.

Během vývoje artikulace dochází k zaměňování hlásek za hlásky vývojově lehčí, ze kterých postupně správné hlásky vznikají. Např: s - t (maso - mato), z - d (koza - koda), l - j (kolo - kojo), r - l (ryba - lyba). Při takovýchto záměnách u tříletého dítěte se tedy není nutné znepokojovat - nejde o vadu výslovnosti, ale o přirozený, fyziologický vývoj. Dále 3leté dítě může zpočátku hlásky vynechávat nebo užívat správnou výslovnost hlásky jen v určitém postavení ve slově, např. jen na konci slov, a postupně se výslovnost zpřesňuje. Nejlepší pro rozvoj řeči u dětí do 4 let je správný řečový vzor. Nevyžaduje se od dítěte, aby opakovalo správnou výslovnost. Jsou vhodná i motorická cvičení jazyka a rtů hravou formou, aby si dítě začalo uvědomovat postavení řečových orgánů při pohybech a tvorbě různých zvuků, např. citoslovcí.

Jiný je však přístup u dítěte, které nesprávně vyslovuje mnoho hlásek a nebo tvoří hlásky odchylně (např. hrdelní r- "ráčkování"), nebo tvoří sykavky s jazýčkem daleko vpředu mezi zoubky nebo uniká vzduch po stranách jazyka místo ve středu. Aby se předešlo upevňování nesprávných řečových návyků, návštěva logopeda je v takovém případě vhodná. Logoped pak zhodnotí, zda jde o vadnou výslovnost, a poradí, jak správně postupovat.

Nejčastější poruchy, spjaté s vývinem řeči 

• Opožděný nástup řeči – navzdory věku děťátko ještě nemluví nebo mluví velmi málo.
• Slabá / nesprávná artikulace – děťátko nemluví dostatečně jasně, artikuluje méně zřetelně než jeho vrstevníci.
• Koktání – zejména šišlání, vynechávání souhlásky, nahrazování jednoho zvuku jiným. V průběhu prvních let života se tento problém může sám odstranit nebo právě naopak vystupňovat. 60% dětí, které koktají, tuto vadu zdědilo geneticky.
• Regrese řeči – dítě s dostatečnou slovní zásobou ji najednou začíná ztrácet namísto toho, aby se dále vyvíjela.

Co může tyto poruchy způsobit?

• Vývojové chyby
• Nesprávné návyky – cucání palce, okusování nehtů, skřípání zubů…
• Rozšířené mandle – ty mohou zapříčinit opožděný nástup řeči, protože jazyk je tlačen příliš dopředu, což může děťátku, které teprve začíná mluvit, způsobit komplikace s vydáváním jednotlivých zvuků.
• Alergie – časté a silné alergie mohou být také důvodem zpoždění řeči, protože omezují nosní dýchací cesty.
  Pokud má děťátko často ucpaný nos, ovlivňuje to i sluch. Ústa nechává často otevřená, jazyk se tlačí dopředu a časem může ochabnout.
• Problémy se sluchem – i když vaše děťátko prošlo novorozeneckým testem (screening sluchu), máte-li nějaké podezření, určitě navštivte lékaře za účelem opětovného otestování.
• Starší sourozenec – občas se stává, že starší sourozenec v převážné míře „vypráví“ za mladšího, a tak se mladší nemá potřebu ozývat. Nabádejte v takovém případě mladšího, aby vyprávěl sám za sebe

Nejčastější příčiny poruch řeči (NKS) (Kutálková, 2015)

• Nevhodný mluvní vzor (někdo z blízkých má vadu řeči).
• Výchovný styl – např. dítě si odmala smí o všem rozhodovat a „cvičí“ s celou rodinou, souvisí velmi úzce s nedodržováním rolí a řádu v rodině.
• Výchovné metody – např. nedůslednost – přílišná benevolence, nebo naopak velmi přísné autoritativní postupy.
• Citová deprivace – dnes velmi často v podobě dobrého materiálního zabezpečení, ale velmi omezeného času na osobní kontakt s dítětem, což

vede k nedostatku podnětů slovních i zrakových, čas společných her a

rozhovorů zkrátka sebedražší technické vymoženost nedokážou bezezbytku

nahradit.

• Disproporce mezi požadavky a možnostmi dítěte – př. mnoho zájmových

kroužků, umělá vícejazyčnost – U mnohých dětí dosahuje „zatížení“ rozvíjejícími aktivitami takové míry, která odpovídá plné pracovní době

dospělého člověka. Na spontánní hru má dítě málokdy čas, ve velkých městech k tomu dnes v podstatě ani není příležitost. Výsledkem není ovšem všestranně rozvinuté dítě, ale rychlý nástup nezájmu, pasivita či revolta,

přetížení dítěte s rizikem neurotizace  i koktavosti. Rodina pak bývá často

překvapena, když prvním krokem při řešení tohoto typu koktavosti není

přidání úkolů, které souvisejí s metodikou reedukace, ale úprava rozvrhu

s ohledem na věk a zájmy – tedy hlavně ubrání úkolů.

• Vliv médií – př. příliš času stráveného před televizí či počítačem – zahlcují

děti nadbytkem podnětů, ale ve finále nutně vedou k omezení pozornosti a

vnímavosti, nastává naprosto přirozená obranná reakce – útlum. Patří sem

také nedostatek pohybu – toho přirozeného, současní logopedové (a jistě

nejen oni) se potýkají se vzrůstající nešikovností dnešních dětí – zejména

mluvidel a ruky, protože psaní, čtení a mluvení jsou činnosti naprosto závislé

na jemné motorice a pohybové koordinaci.

• Reakce okolí na odpověď – nevhodné postoje rodiny a dalších partnerů v rozhovoru k mluvním projevům dítěte – př. neurotizace až logofobie (strach mluvit).